Raketový vzestup našinců PANOPTIKO, kteří nějaké dva roky po ohlášeném vzniku a něco málo přes rok po vydání debutu „Poslední tango“ už jedou jako hlavní umělci sólové štace, na kterých jsou schopni vyprodat podniky velikosti ostravského Barráku či (o fous) plzeňské Šeříkovky, je vskutku málokdy vídaným úkazem. Ale dáme-li si dohromady nápad, na němž kapela stojí, jeho provedení a intenzitu, s jakou se muzikanti opřeli do neúnavného koncertování, dává to nepochybně smysl. Ono to totiž není vůbec složité, jak se praví v legendě o Kolumbově vejci. Není, jen se na to zkrátka musí přijít.

A PANOPTIKO na to zjevně přišli. V duchu jejich výstižného motta, podle nějž „si v dnešní době plné přetvářky, lži a pozérství musí spousta lidí dát masku, aby mohla být alespoň na chvíli sama sebou“, se i oni ukryli za masky jakýchsi harlekýnů, obklopili „tajemnou aurou“ nesmrtelných umělců, kteří jsou tu od samých počátků světa, a především k tomu hrají navýsost vzrušivě, užívaje poctivé metalové základy a k nim barevné omáčky, nezřídka inspirované univerzálně známými hudebními motivy.

Vyrazit na takový koncert, který to celé předvede živě a bez známek zásadních nedostatků, je pak radost, kterou v těchto dnech umocňuje i vydání druhého alba „Bohové“. To, pravda, k datu konání plzeňského koncertu ještě nebylo na světě (krom čtyř uvolněných singlových výjimek), ale i tak hrálo důležitou roli. PANOPTIKO jej totiž přehráli v jeho úplnosti podobně jako výše zmíněný debut, takže jejich vystoupení se natáhlo na zřídka vídané dvě hodiny, v nichž si umělci jen dvakrát vypomohli cover verzemi. A mimochodem, už jen samotný ten fakt, že zněly skladby, které publikum ještě nemělo příležitost slyšet ve studiové verzi, je rovněž v dnešní „přehypované“ době, kdy se sází jen na jistotu, také příjemným osvěžením a možná i milým připomenutím dávných pořádků na domácí metalové scéně.      

Čtěte také: PANOPTIKO - Píšeme libreta i sonety tak, aby byly vstřícné všem dvořanům (rozhovor s Lordem Panoptikem)

Představení PANOPTIKA tudíž téměř nemělo chybu a nabídlo skvělý zážitek, ve kterém se vedle již osvědčených tutovek typu prakticky kterékoliv skladby z „Posledního tanga“ na první dobrou zaleskla i spousta skladeb z nového alba, subjektivně vzato třeba „Dejte mi provaz“, „Prokletý marsh“, „Vernisáž“, „Pinocchio“ nebo „Hodinář“. Je samozřejmě možné, že opakovaný poslech jejich studiové podoby tyhle dojmy nepotvrdí, ovšem v tomto směru jsem spíše optimistou – na to bylo až příliš slyšitelné, jak i v nich kapela rozvíjí svůj výrazný potenciál, aniž by zároveň (prozatím) narážela na nějaké vlastní limity.

Chvílemi, pravda, mohli někteří klidně mít tendenci přestat v té někdy velmi barevné směsce vnímat její metalový původ, proti tomu ovšem pevně stál Dr. Konektor se svou velmi ostrou kytarou, jejíž jistota byla (i díky výbornému zvuku) jako riffový maják v rozbouřeném moři melodií. Odkud tahle jistota zřejmě pochází, se ukázalo ke konci koncertu, kdy zazněla úžasná předělávka, v níž se kapele vpravdě nenapodobitelným způsobem podařilo naroubovat Hapkovu/Horáčkovu „S cizí ženou v cizím pokoji“ na geniální riff skladby „Walk“ PANTERY. Tohle byl rovněž výjimečný moment, podtrhující uměleckou sílu maskované skupiny, na rozdíl tedy od druhého coveru, jímž byla rammsteinovská „Du hast“, na můj vkus kompletně zbytečná, obzvláště když už jako poslední reprodukovaná skladba před začátkem koncertu samotného zazněl další kus od RAMMSTEIN.

Trochu rušivě pak mohlo působit i její uvedení a některé další průpovídky Barona von Telephona, tak trochu úsměvně mluvícího jako „ceská Nemec“, nebo okamžiky, kdy ten samý multiinstrumentalista hrál na některé nástroje (např. housle), jejichž zvuk ovšem zjevně pocházel ze souběžně puštěného samplu. To byly ale jen drobnosti, které se v celkovém hodnocení dojmu z koncertu dočista ztratí (podobně jako vystoupení klatovské předkapely CORONA). Jinak totiž PANOPTIKO vztyčili na plzeňském pódiu (a předpokládám, že nezůstane jen u něj) hrdý prapor oslavy původní české metalové tvorby, jehož pozice se prozatím zdá být naprosto neotřesitelná.

Foto: Gapa